Dařbuján a Pandrhola

Stažený z kůže a bez skrupulí,
myšlenky tvý na povrch vyplouvaj,
jsou stejně nahý jako dítě zrozený.
V hlavě ti zuřej blesky a bouře,

jó není oheň není bez kouře,
marně slzou zkrápíš vyschlou zem.
V dáli v horách zní zvon času,
každým úderem účet narůstá,
Tvý dobrý skutky mizej jako padlej list.

V zrcadle marně hledáš svou krásu,
z kruhu plamenů obraz vyplouvá,
s úžasem hledíš na svou druhou tvář.

Ref:  
Nejsem Dařbuján nejsem ani Pandrhola,
už na tebe kejvaj, kejvaj tam ze zdola
a s tebou cloumá strac, že proměníš se v prach
a klepeš se strachy, že duši spálej taky,

ale nemusíš se bát další šanci dostaneš,
na zem se vrátit jako obyčejná veš,
jako štěkající pes, krysa, hovado či prase,
až vykoupíš svý hříchy, člověkem budeš zase.

Cos jednou vyrval, už nejde vrátit,
andělům křídla zas nenarostou,
ztratit je snadný, je snadný odejít.
Otázky bují , chybí odpovědi,
není lehký ze sna procitnout,
staletý stromy vrhaj dlouhej stín.

Ref: 
Nejsem Dařbuján ani......

Zloději životů

Bez dlouhejch řečí sklenka vína 
žhavý objetí, pak žil jsem s tebou tak moc rád, kde ostatní tmou tam my kráčeli jsme s nadějí, že tenhle život bude náš.

Po krásném dni dřív nebo pozděj' příjde setmění, na nočním nebi spousta krás,
pod horou nářků v klidu sedím hledám příměří, co slunce a co spálil mráz.

Ref: 
Já nečekám, že nade mnou slzu uroní,
štěstí který jsem nehledal,
jen v pohádkách snad dobro 
nad zlem vítězí,já v pravdě žil jsem s nadějí.

Však zloděj životů svou sítí nám sny omotal a za tu síť vypálil daň,
výprodej pravdy v chrámu lásky právě započal, je to jen maškarní karneval.

Ref:
Já nečekám ...

Proč po mých snech ztěžka 
kráčí bota kovaná a zloděj nám sny vykrádá, plamenů žár, na duši jizva krvavá
a hlupák olej přilévá.

Svou bitvu prohrávám, království za koně bych klidně dal,z krve a popela, naději vyhrabal. Pupky vyžraný, kradou intrikujou a podváděj, nám kážou vodu sami víno popíjej!

Proč musím platit dál za to že žiju 
a svobodu mám rád, že Slunce vychází a znovu zapadá?
Lžou stále víc, životy kradou, potají ztloukaj kříž, na ten naději mou znovu přibijou......

Doba šamanů

Drsnej byl svět, ty časy vrátit nejdou,
jednou zahrada bujná pak ledová pláň.
Slovo dělalo muže a ženy zdobil smích,
po tanci s medvědem se krví barvil sníh.

Ref: 
Šaman znal kouzla a úctu lidu měl,
ale dnes nám doba sklouzla,
jen faleš nabízej,
nabízej číši medu, pak žihadlo plný jedu
daj ti za odměnu.

Aspoň jeden den mít volnost tažnejch ptáků, od hladiny moří stoupat až k vrcholům hor,
ale křídla zlomená spoustou hloupejch zákonů, co naději do hrobu pomalu ukládaj.

Ref:
Šaman znal.....

Ve starejch zdech jména očím skrytá,
vyrytá s nadějí na lásky souznění.
Vykvetly růže, ledový ty nevadnou,
ale touhu mou nezlomí žadný vězení.

Ref:
Šaman znal...

Brána poznání

Vím, po letech poznání,
je marný hledat cesty co se skrývaj za duhou a nikam nevedou.

Mám otázek pár,
proč roste tráva, svítí Měsíc, hvězdy tancujou nad mořem snů ?

Ref: 
Ta brána tajemství,
je z těžkých kovů odlitá,
ale rocken'roll je klíč co tu bránu otvírá !

Vím, dnes láska umírá,
hlupáci vládnou světu a se smíchem tancujou nad hrobem svým.

Dávná tajemství,
ukrytá v kameni a knihách mizí ve sklepích
zapomění.

Ref: 
Ta brána tajemství.....

Vím, po letech poznání,
kdo zradil jednou zradí znovu a nebude mít
výčitky svědomí.

Mám otázek pár,
proč vadne tráva, bledne Měsíc, hvězdy usínaj nad mořem lží ?

Ref:
Ta brána tajemství....